Záblesk času – Trizomie21

Jiří Šedý

Záblesk střípků vzpomínek na dětská léta, která se autorovi nesmazatelně vryla do paměti i do srdce, potěší čtenáře svým hravým, a zároveň moudrým obsahem, dětskou bezstarostností, soudržností a nasazením vzácné rodiny, jejíž členové se stávají hlavními postavami veselých i vážnějších příhod. Aším je přezdívka Jirky, kterou mu dala jeho sestra Leonka, když byl malý. On své sestře zase říkal Aka.

Aším, od malička zvídavý i zvědavý chlapec, měl stále nějaké otázky. Někdy tak upřímné, až „to bolelo“. Narodil se s něčím navíc, což okolí často nechápalo, a s uměleckým talentem. Jeho vnímání světa bylo plné fantazie a barev. Tvořil originální slova a velmi výstižně dokázal pojmenovávat lidi, s nimiž se setkával. Aka byla rošťácká, bystrá holčina činu, bojovný ochranitel brášky, založením vědec. Přitahovaly ji hvězdy a neopakovatelnost vesmíru. Sourozenci se doplňovali tak dokonale, že se takřka na ničem neshodli. Ale vždy je spojovalo to nejpodstatnější: vzájemná láska, jejich přímočarost a potřeba chránit slabé. A oba nesnášeli nespravedlnost.

Ochranitelský tatínek, svérázný muž, nadaný sportovec a odvážný vodák vždy dokázal svou rodinu chránit a obejmout. Maminka, na pohled něžná a křehká bytost, ale pilná jako včelka a houževnatá jako mraveneček, vynalézavá, statečná a obětavá, rozvíjela obě své děti podle jejich nadání, … a uměla se od nich učit. Intuitivně dokázala rozpoznat ten správný způsob obrany svého dítěte, někdy nečekaně velmi důrazný, jindy prozíravě mírný: „Chceš-li získat svého nepřítele, požádej ho o pomoc.“ Jak se Aším cítil a co prožíval, poznávala maminka podle toho, jaké volil barvy, když maloval své obrázky.

Některé bolavější vzpomínky vyvolávají úmyslně pichlavá, urážlivá nebo ponižující slova na adresu Ašíma, jež nedokáže odplavit ani čas. Jako by uvázla někde u břehu a stále na sebe upozorňovala. Nadlehčit je dokáže jen dobře okořeněný humor a umění udělat si legraci sám ze sebe, což ve čtivě plynoucích příbězích rozhodně nechybí. Převládající štěstí a radost z každodenního rodinného života podtrhuje barevný Obsah na konci knihy.

Rodiče Ašíma a Aky nezapomněli na svou dětskou duši, proto všichni dokázali spolu „ … v písku hrát si a být veselí …“ Nikdy nezapomněli na to, že takové dítě jako Aším „potřebuje hodně, hodně lásky“. Nad nepřijetím okolním světem vítězí přijetí v rodině. Kolik lásky se díky Pánu Bohu vejde pod jednu rodinnou střechu!

„Já jsem, Ako, vlastně hodně bohatý a šťastný. Mám tebe, maminku a tatínka a svoje kamarády vodáky. No řekni, může tohle říct král?“ (Jiří Šedý)