Chrastice jinýma očima

Hned první ráno na letošním, již čtvrtém pobytu v Penzionu Balnea ve dnech od 23. do 29. července 2023, jsme si uvědomili, že vůbec nic není samozřejmostí, ani to, že se pobyt vůbec může konat. A že překonat nějakou tu překážku nebo nepohodu se vyplatí! Všem účastníkům chceme poděkovat za ochotu přiložit ruku k dílu a za dar humoru, který nás provázel až do samého konce.

Upřímné poděkování patří našemu dlouhodobému podporovateli, díky jehož štědrému přispění se pobyt mohl uskutečnit.

Děkujeme ze Srdce všem Dárcům a Sponzorům, za dary finanční a za pozornosti pro děti, které svou vděčnost vyjádřily neprodleně po obdržení dárkových pytlíčků, v nichž objevily dřevěné píšťalky, u kterých ověřovaly, jak dobře fungují. Obdrželi jsme i nevšední dar od novomanželů, kteří chtěli začít svůj společný život tím, že Darují Spolu.

Veliké díky patří opět majitelům penzionu, Svaťce a Liborovi Talpovým, za rodinné prostředí a vynikající kuchařské umění.

Přinášíme pohledy těch, jimž patří zvlášť velké ocenění za inspiraci, tvořivost, a hlavně za trpělivou práci s našimi dětmi, a za to, že nezapomínali ani na rodiče. A to jsou terapeuti a asistenti.

„Na pobyt rodin vychovávajících děti s Downovým syndromem jsem jela letos podruhé, a to opět v roli terapeutky, která formou individuálních lekcí s dětmi pracuje na rozvoji jejich kognitivních funkcí. Stejně jako loni, i letos jsem přijížděla s mnoha otazníky a obrovským respektem před úžasnými rodiči i jejich neméně úžasnými dětmi. Jak na mě budou děti reagovat? Vybrala jsem pro ně odpovídající pomůcky? Budou ochotny spolupracovat?

Všechny obavy se rozplynuly hned v pondělí, kdy naše lekce s dětmi začaly. Děti přicházely se zvědavostí a ochotou vyzkoušet úkoly, které jsem pro ně připravila. První den je vždy takový „otrkávací“, potřebuji se nejen spolu s dětmi na sebe vzájemně naladit, ale také zjistit, na čem s dětmi přes týden pracovat, aby pro ně naše setkání byla přínosná. V tom mi byli hodně nápomocní rodiče. V dalších dnech pak jednotlivé oblasti dále rozvíjíme.

Děti mi dělaly velkou radost, mnohé z nich udělaly za dobu, kdy jsem je viděla naposledy, obrovský pokrok jak v koncentraci, tak ve svých dovednostech. Ne každá lekce samozřejmě proběhla bez potíží, záseky a nevůle pracovat se také objevovaly. V takových chvílích byli velkou podporou dětem i mně opět rodiče, kteří svá dítka znají nejlépe a vědí, jak je k další práci namotivovat. Celkově však každý můj žáček na sobě během týdne zapracoval a z našich setkání si odnesl nové zkušenosti či dovednosti (nebo obojí), které nyní může dále využívat.

Pro mě osobně byl celý týden na jednu stranu velice náročný, protože práce s dětmi vyžaduje maximální soustředění, neustálé vyhodnocování, proč se úkoly daří či nedaří, promýšlení dalších aktivit atd., na druhou stranu byl však také nesmírně obohacující, jelikož mi děti ukazovaly své pohledy na věc, vedly mě k trpělivosti, ke zklidnění a k radosti z drobných i větších úspěchů, které mě mnohdy inspirovaly k dalším úkolům či aktivitám.

Za možnost účastnit se tohoto pobytu jsem velmi vděčná a ráda opět pojedu, bude-li to možné.“ (Irena, terapeutka)

„Do Chrastic jsem jela po prvé, jako jedna z asistentek. Naším úkolem bylo vždy dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne s dětmi vyrábět, malovat atd. Přicházeli za námi jak děti s trizomií 21, tak jejich sourozenci, chodily starší i malé děti. Moc mě bavilo, jak byla činnost různorodá, každé dítě bylo jiné a chtělo dělat něco jiného, takže jsme program přizpůsobovaly jim. Mohly jsme si s nimi během toho povídat. Jednou jsme je vzaly na procházku. To bylo trochu těžší, než jsme původně myslely, že bude, ale i tak jsem si to s dětmi moc užila. Občas s námi holky vyráběly až do večeře, tolik je to bavilo. Jsem za tuhle zkušenost vděčná, pokud budu mít příští léto čas, jela bych ráda znovu.“ (Bára, asistentka)

Upřímně se mi to líbilo, přestože s některými dětmi to bylo náročné. Myslím tím, jak se s nimi domluvit, porozumět jim, poznat, jestli se jim to líbí nebo je něco bolí. Děti mě braly jako člověka, co jim chce pomoct. Bavilo mě to, protože mám malé děti ráda a jednou bych chtěla být u dětí. U jednoho chlapečka jsem poznala, co zpívá, i když s obtížemi, a u jedné holčičky jsem poznala, že má ráda hudbu. Sice to neřekla ona, ale její smích a její pohyby rukou. Jak už jsem řekla, bavilo mě to. Jednak mám hodně zkušeností s našimi kamarády s malými dětmi a vím, jak porozumět člověku s autismem, přestože je to někdy náročné. Je to hlavně o psychice, a to je náročné. Vím, o čem mluvím, protože jezdím do Prahy za jedenáctiletou holčičkou s autismem a po odjezdu jsem dost unavená. Obdivuju její rodiče, jak to zvládají, ale holčička dělá velké pokroky ve svém agresivním chování. Doufám, že budu moct ještě do Chrastic jet, ten týden tam mě bavil. (Anežka, asistentka)

„Nikdy bych neřekla, že mě práce asistentky bude tak bavit. Nikdy, opravdu nikdy jsem se nenudila. Někdy jsme měly dětí plno a nevěděly jsme, komu se věnovat dřív, jindy jsme měly třeba jen dvě děti. Některé děti za námi nechodily vůbec, jiné pořád. Často se náš výtvarný program protáhl až do večeře. I když jsme nemusely, po večeři jsme často hrály s dětmi různé hry. Věnovat se tolika dětem naráz bylo těžké, ale ze všeho nejnáročnější pro mě byl vždycky úklid.“ (Tereza, asistentka)

Z ohlasů

„Chtěli jsme vám ještě jednou, v klidu, poděkovat za letošní ročník pobytu. Myslím, že se vydařil snad ještě více nad naše očekávání. Vaše práce, energie a čas nám přinesly chvíle zábavy, odpočinku a mnoho nových přátel. Ještě jednou velké díky!“ (Zuzka, maminka a terapeutka)

Činorodost byla opravdu velmi pestrá. Do zájmových, sportovních, výtvarných aktivit a her se nadšeně zapojovali snad všichni, děti, sourozenci, terapeutky, asistenti i rodiče.

Hravost tatínků překonala všechny představy

„Pokud jsou děti spokojeny tak jako tátové, tak to je/byl další úspěšný pobyt.“ (Alena, maminka)