Mít potěšení ze hry

Upřímné poděkování za pobyt v Chrasticích ve dnech 21. – 27. července 2024 patří našemu dlouhodobému podporovateli, díky jehož štědrému přispění se opět mohl uskutečnit. Děkujeme ze Srdce také všem Dárcům a Sponzorům, za dary finanční, za dárky pro děti, za podporu modlitbou a konkrétní pomocí.

Děkujeme našim zkušeným terapeutkám, které s laskavou trpělivostí pracovaly s našimi dětmi, jimž pomáhá k rozvoji každá činnost, při které musí něco promyslet, soustředit se, koordinovat pohyby – s přesností rukou přichází přesnost myšlení.

„Předně děkujeme za realizaci celého pobytu a jsme vděční, že vše tak krásně vyšlo. Ještě jednou všechna čest kulinářskému umění hostitelů v penzionu Balnea: Svaťce, Liborovi, Monice a Martinovi. Opravdu nám i letos moc chutnalo, navíc jsou velmi ochotní a přátelští, takže člověk se tam opravdu cítí velmi dobře.“ (Zuzka)

„Chtěla bych napsat pár řádků, co pro nás znamená pobyt rodin s dětmi s trizomií 21. První setkání s dětmi a jejich rodiči předcházelo očekávání – prazvláštní. Já – jako majitelka, jednatelka, kuchařka a uklízečka penzionu v jednom – jsem vlastně nevěděla, do čeho jdu. Netušila jsem, jak se „tyto“ děti chovají, jak s nimi máme komunikovat, zdali jsou plačtivé anebo agresivní…

Proběhlo u nás několik těchto pobytů a já za náš personál můžu napsat, že si ani nedovedeme představit, že bychom tyto rodinky neviděli. Citová vazba se prohlubuje. Už víme, jak které dítko reaguje, a těšíme se na další shledání. Všichni jsou vstřícní, ochotní, milí, komunikace se všemi je – dá se říct – rodinná. Pod názvem TRIZOMIE se mi okamžitě vybaví manželé Krzysztof a Radka, kteří jsou srdcem celého Spolku a mají celý pobyt pod kontrolou. Smekám před přípravami na tento týdenní pobyt, co všechno musí zajistit…

Jste všichni úžasní … dáváte nám sílu a vůli jít dál… máme vás rádi a těšíme se na další setkání!“ (Svaťka za TÝM Penzionu Balnea)

Letošní „pobyt hrou“ umožnil rekordní počet asistentů, kteří měli právě tolik zkušeností, aby si děti mohli pro své aktivity rozdělit, věnovat se individuálnímu hlídání, vystřídat se a odpočinout si. Hrát si a přijít na jiné myšlenky mohli ve zvýšené míře i rodiče, kteří v Chrasticích odpočívají už tím, že tady nemusí ohledně našich dětí nikomu nic vysvětlovat.

„Jsme vděční za letošní počet a obsazení asistentů, myslím, že to všechny rodiny ocenily. Všem asistentům patří velké díky, jak hezky se chovali ke všem dětem, jak se je přirozeně snažili zapojit do aktivit. Jejich vztah k našim výjimečným dětem je velmi vřelý a přátelský, čehož si nesmírně vážíme. Jedno speciální díky pro Kristýnku, do které se náš Víteček zakoukal, stále má doma na nástěnce jeden z výtvorů, které spolu tvořili, a každé ráno vstává s tím, že ho ukazuje a říká „Kristý“. Vítek se teda ještě pár dní budil s tím, že se ptal po dětech, chtěl by se tam hned vrátit, tak doufáme, že to vyjde i za rok. Oceňujeme i takové drobnosti, že jsme opět měli stejný pokoj v přízemí, takže Vítek nebyl zmatený a cítil se tam určitě ještě o chlup lépe.“ (Heřmánci)

Terapie (Rozvoj kognitivních funkcí, Ergoterapie, Numicon/Globální čtení) v malebných Jeseníkách provází radost z díla, ze samotného procesu objevit něco nového, ze snahy chopit se úkolu, přiřadit obrázek, poprvé správně vyslovit hlásku, poznat nový tvar, najít odpověď na otázku proč… a ocenit malé velké zázraky, např. když Helenka přečte zřetelně písmeno či zavolá „čtvéréc, tabulééé“, nebo Vojtíkovy písničky a jeho „další písničku zazpíváme“…

Ergoterapie byla zaměřená na:

rozvoj hmatového vnímání, propriocepce a vestibuláru,
práce na labilních a taktilních plochách,
rozvoj sluchového vnímání (sluchová diferenciace, sluchová paměť),
rozvoj zrakového vnímání,
zlepšení bimanuální souhry, s níž mají děti s trizomií 21 většinou výrazné potíže,
zlepšení koordinace oko-ruka,
zlepšení statických i dynamických úchopů horní končetiny,
práce se svalovým napětím horních končetin,
diferenciované pohyby jednotlivých prstů pro zlepšení jemné motoriky a grafomotoriky,
rozvoj verbalizace,
kategorizace,
interhemisférická cvičení,
trénink kognitivních funkcí.

Novinkou byl takřka celotýdenní turnaj pro rodiče a terapeutky: v pondělí petang, v úterý badminton, ve čtvrtek ping pong, v pátek JEU DE KUBB (Hra o krále). Bylo až komické pozorovat hráče při petangu, s jak vážnými výrazy ve tvářích, připomínajícími chirurgy nad pacientem, se skláněli nad výsledky hodů a speciálním provázkem přeměřovali a porovnávali vzdálenosti koulí od „jacka“. Turnaj probíhal v podobné atmosféře jako sportovní a výtvarné aktivity dětí, asistentů a rodičů. Zvláště na trampolíně, nebo při hrách s padákem či při přetahování na laně, při vytváření bublin a velebublin, nebo při Ondrově výkřiku: „Ať to letí do nebe! (od loňska zdokonalená raketa z plastových lahví)!“ nebylo na první pohled zřejmé, kdo je tady asi dítětem.

Velký dík zpěvákům, kytaristům a flétnistce.

„Jediná drobnost, co nás napadla už cestou domů, je, zda by příští rok nešlo udělat táborák o hodinku dříve, začít např. v 17 hodin: dát dětem polévku a pak se hned přesunout k ohništi. Asi mi jde hlavně o ty nejmenší. Když táborák začne až v 19 hodin, dostanou děti buřta a v zásadě chvilku na to jdou spát, což není úplně žádoucí, a hlavně pak vůbec nic nemají z hraní a zpívání, což je škoda. Ale to je spíš otázka k diskuzi, a především je to velmi malá drobnost.“ (Heřmánci)

Jéé, jéé, jéé, … tohle byla paráda.

Afrykárium – podmořský svět – v nejstarší, a zároveň v největší polské ZOO Wrocław byl lákadlem zatím na kilometry nejdelšího výletu. Cestování v proměnlivém středečním počasí, kdy sluníčko střídaly lijáky jako z konve, přinesly některým výletníkům nečekané časové prodloužení cesty autem, jiným při pěší túře neplánované kilometry navíc a promoknutí…

„Byl to krásný týden, díky za to vše Pánu Bohu, no i všem do kupy samozřejmě… pořád máme na co vzpomínat… Opravdu moc děkuju i za Vojtíka…“ (Jana)

„Moc děkujeme za Chrastice, moc se nám tam líbilo a terapie byly super!“ (Pepa)

„Děkuji za krásný tábor!“ (Kája)

„Ahoj všem, díky. Pobyty jsou rok od roku lepší👍“ (Lukáš)

Námahu příprav vždy milosrdně odplaví čas, ale zůstává jistota, že veškerá snaha by vyšla naprázdno, kdyby nebyla naplněna osobním nasazením všech účastníků na místě činu. A to je to nejkrásnější, co si odvážíme domů především.