Filosofie

Soudobá západní společnost se pojímá jako produkt dějinného vývoje, který po dlouhých a bolestných peripetiích nabývá stále výraznějších humanistických rysů. Jako doklad pozitivity tohoto historického procesu může sloužit vztah naší společnosti k lidem s postižením. Ve srovnání s minulostí se jim věnuje nesrovnatelně více pozornosti a jejich životní podmínky se díky tomu výrazně zlepšily.

Podle Světové zdravotnické organizace je kvalita života dána subjektivním vnímáním jedince, které se týká jeho životního postavení v kontextu systému hodnot dané kultury, a jsou do ní zahrnuta i další hlediska jako jeho cíle, očekávání, standardy a zájmy. Míra jejich subjektivně prožívaného naplnění přispívá významně ke komplexnímu stavu jeho zdraví. Přestože podstatnou součástí tohoto výměru je důraz na subjektivnost prožívání vlastního stavu člověka, jsou zároveň vytyčeny i hranice, které za jistých okolností umožňují kvalifikovat bytí některých jedinců jako nehodné pokračování. To se týká i dětí s Downovým syndromem, jejichž postižení mnozí hodnotí jako neslučitelné s přijatelnou kvalitou života.

Tato otázka je dnes považována již za pouze rétorickou. Odpověď se zdá být většině našich současníků jasná – pokládá se například za samozřejmé, že žena má právo na potrat. Jde o zaběhlou praxi, nad jejíž legitimitou se nemá cenu zamýšlet, neboť je zcela v souladu s platnými zákony ČR. V dřívějších dobách se o právech nemluvilo. Jednotlivým lidem, skupinám i celým městům byla panovníky udílena privilegia, což byla vlastně práva konat či nekonat to či ono. Vždy však bylo u některých myslitelů přítomné vědomí, že určité výsady nezávisí na vůli panovníků, nýbrž na tom, kdo je člověk. Právě proto, že člověk je člověkem, může vznášet určité nároky, které mu nikdo nesmí upírat.

Pro dnešního západního člověka je samozřejmé, že mu náleží určitá práva, která pro sebe může nárokovat. Právní nárok jde ruku v ruce s povinností – ostatní ho musí respektovat, mají povinnost ho uznat a zařídit své jednání v souladu s ním. Pokud tak neučiní, jejich postoj představuje útok na jeho nositele, na jeho osobu, život, majetek atd. Nejzákladnější práva tak představují jakýsi ochranný štít, jehož prolomení ohrožuje člověka v jeho samotné podstatě. Jakmile tedy k něčemu takovému dojde, budí to pochopitelné rozhořčení. Vášnivá reakce proti porušovatelům práv se zdá být ospravedlněna jejich nepostradatelností pro autentický rozvrh lidské existence.

O řeckém filosofovi Diogénu ze Synopy se traduje, že chodil za plného denního světla s rozsvícenou lucernou mezi lidmi a přitom volal: „Hledám člověka!“ Kdyby se dnes někdo pokusil Diogéna napodobit, skončil by v ústavu pro choromyslné. Byla by mu diagnostikována psychická porucha a tzv. normální lidé by si oddychli, že byli zbaveni nepříjemného a obtížného jedince. Diogénes patřil k filosofům, kteří se inspirovali Sókratem a svým excentrickým životem kladl důraz na to, co považoval za hlavní odkaz svého mistra.

Aktuality
Děti Srdce
Kdo jsme
Co děláme
DS 21
Dobrá spolupráce
Podpořte nás
Dárci a Sponzoři

Kontakt:
Spolek Trizomie 21
Hospodářská 163
143 00, Praha
IČO: 090 73 825
Tel.: +420 723 277 242
E-mail: spolek@trizomie21.cz