Terapie

Orofaciální regulační terapie je technika, která ve své celistvosti vychází ze dvou aspektů: neurofyziologického a antropologického.

Autor: Denisa Polanská

Snížený svalový tonus neboli hypotonie se u dětí s DS vyskytuje často již při narození, stejně tak zvýšená laxicita vaziva neboli hypermobilita. Tyto dva faktory hrají důležitou roli v příčině zpoždění motorického vývoje. Nástup základních motorických projevů, jako je vzpřimování v poloze na břiše, otočení ze zad na břicho, lezení, sed nebo chůze, tak bývá opožděn. Významná je také změna ve stereotypu chůze – chůze je nestabilní, více opatrná, což může vést ke snížení rychlosti a zkracování kroku.

Autor: Veronika Kristková

Koncept manželů Bobathových, Bobath koncept, je jedním ze světově nejuznávanějších konceptů v dětské rehabilitaci. Jeho zakladateli byli manželé Karel a Bertha Bobathovi, lékař a fyzioterapeutka, kteří ve 40. a 50. letech minulého století vyvinuli zcela nový přístup hodnocení a terapie pacientů s neurologickými poruchami hybnosti, především dětí s dětskou mozkovou obrnou a pacientů po cévních mozkových příhodách.

Autor: Zuzka Šimonová

Jeden z klíčových rehabilitačních oborů, s kterým se v péči o děti s Downovým syndromem lze setkat stále častěji, představuje ergoterapie. V případě dětí je tato rehabilitace vedena spíše formou hry a zábavných činností, při nichž se však cíleně podporuje soběstačnost a samostatnost. Ergoterapeut tu však není od toho, aby si s našimi dětmi jen pohrál. Jeho role je velmi specifická.

Komunikace je jednou z nejsilnějších potřeb člověka. Její dostatečná schopnost hraje významnou roli v rozvoji osobnosti, vzdělávání, zařazení do společnosti a samostatném životě každého z nás. Omezení v řeči a komunikaci vede k sociální izolaci a emočnímu strádání.

Je velká škoda, že v péči o děti s Downovým syndromem, bývá v prvních měsících, a mnohdy i letech, výrazně upozaděna logopedie. Důraz se klade především na rozvoj hrubé, a případně jemné motoriky, na které logopedie samozřejmě úzce navazuje. Logopedie se však ke slovu dostává, až když v pozdějším věku slova nepřicházejí.

O terapeutickém krmení se mluví více teprve v posledních letech. U dětí s trizomií 21 je důležité a zásadní proto, abychom co nejdříve od narození předcházeli možným obtížím v oblasti vývoje orofaciálních struktur (rtů, jazyka, čelisti, svalů obličeje), na nichž závisí schopnost přijímat potravu a pití, a do budoucna i vývoj artikulace a řeči.

Moje práce klinického logopeda je někdy opravdu náročná, ale právě ty úsměvy, odhodlání a bezstarostnost dětí mi dávají energii v práci pokračovat. Děti s Downovým syndromem jsou právě ty, kterým svou energii předám bez rozmyslu, protože vím, že ony mi ji vrátí, a poskytují mi důvod dál pracovat. V tu chvíli vím, že to, co dělám, má opravdu smysl.

Znak do řeči je kompenzační a podpůrný prostředek pro děti, které rozumí, ale ještě nemluví, nebo které mohou mít potíže s mluvenou řečí, tedy i pro děti s trizomií 21, nevyjímaje děti školního věku.

Autor: Zuzana Sýkorová

Táta si hraje s Bětkou na koberci, mají kolem sebe dvě krabice plné kostiček, figurek zvířat, panáčků. Bětka podává tátovi vozík za koně.
Táta se ptá: „Co to je?“
Bětka znakuje „kůň“.
Táta bere vozík a říká: „Aha, to patří ke koni. Tak najdeme toho koně? Kde je kůň?“ Přitom slovo kůň doplňuje znakem pro koně.
Bětka hledá v první krabici, ale tam kůň není. Tak jde do druhé, ale tam taky nic.
Bětka znakuje nad krabicí „není“ a pokračuje znakem „kde je?“
Táta nachází koně, podává ho Bětce, ta se spokojeně usměje. Koníka společně přidají k vozíku. Bětka do vozíku posadí panáčka a táta s Bětkou si dál společně hrají.

Autor: Zuzka Šimonová

Jednou z klíčových oblastí v péči o Vítečka vidíme ve znakování. Je to pro nás způsob, jak podpořit vzájemnou komunikaci a ušetřit si celou řadu nedorozumění, nepochopení a z toho plynoucích frustrací. Vítkovi bude za pár týdnů dva a půl roku. Aktuálně nemluví, přesto díky několika desítkám osvojených znaků zvládne vyjádřit to, co (ne)chce, potřebuje, nebo jedno­duše to, co ho zajímá. Domnívám se, že jen díky znakování nezažíváme záchvaty vzteku z toho, že Vítek něco chce, jen to neumí vyjádřit.

Autor: Alžběta Jantová

Montessori terapie, kterou začala v 70. létech využívat pro práci s lidmi s postižením Lore Anderlik, vychází ze základních principů montessori pedagogiky. Tato německá pedagožka se se zvláštní péčí věnuje dětem s trizomií 21 a jejich rodinám. Vynikající výsledky své práce přednášela na několika mezinárodních kongresech a již má celou řadu následovníků, které v montessori terapii osobně vyškolila.

Když jako čerstvě vystudovaná psycholožka začínala Brigitte Sindelar (nar. 1952, Rakousko) v 70. letech 20. století svou praxi, byla plná nadšení a chuti uplatnit své nabyté vědomosti při práci s dětmi s poruchami učení. Jaké bylo její překvapení a rozčarování, když opakovaně zažívala spolu s dětmi ve své péči neúspěchy v nápravě poruch učení, ačkoli pracovala podle zaběhlých metod.

Dílčí funkce podle Brigitte Sindelar, rakouské psycholožky a psychoterapeutky, jsou základní poznávací funkce, které jsou nezbytné pro učení se čemukoli a získávání jakýchkoli dovedností. Pokud si dítě představíme jako stromek, dílčí funkce tvoří kořeny tohoto stromku…

Jednou z aktivit, které jsou doporučovány dětem s trizomií 21, je i hiporehabilitace. Avšak právě u těchto dětí doporučujeme zvážit její načasování v závislosti nejen na věku, ale i na základě výsledků komplexního vyšetření dítěte. V případě jakýchkoliv pochybností ze strany lékaře doporučujeme rodičům, aby s dítětem absolvovali nejprve všechna navrhovaná doplňující vyšetření, např. vyšetření smyslových orgánů, a následně zajistili jejich korekci.

Aktuality
Děti Srdce
Kdo jsme
Co děláme
DS 21
Dobrá spolupráce
Podpořte nás
Dárci a Sponzoři

Kontakt:
Spolek Trizomie 21
Hospodářská 163
143 00, Praha
IČO: 090 73 825
Tel.: +420 723 277 242
E-mail: spolek@trizomie21.cz