Primární reflexy a neuro-vývojová stimulace u dětí s trizomií 21

Babeta Rašovská

U každého dítěte je velmi důležité optimálně podpořit jeho psychomotorický vývoj (PMV) zejména v prvních měsících po narození. Primární reflexy způsobují automatické stereotypní pohyby, které pomáhají dítěti při procesu porodu a mají životně důležitou funkci v prvních měsících života, kdy je dítě na nich závislé. Když je jejich role naplněna a dítě se posune vývojem dále, měly by postupně odeznít, inhibovat se – v závislosti na stupni vývoje centrálního nervového systému (CNS).

Pokud však tyto reflexy přetrvávají, mohou narušovat psychomotorický vývoj dítěte, schopnost koordinovaného pohybu, plazit se, lézt po čtyřech, sedět, vzpřímit se, chodit, mluvit, číst a psát.

Neuro-vývojová stimulace je cvičební program zabývající se inhibicí neboli potlačením (utlumením) primárních reflexů, které z důvodu neoptimálního neurologického vývoje přetrvávají. Je založena na jasných, logicky vysvětlitelných a vědecky podložených principech.

S primárními reflexy se rodí každý člověk a u miminek se některé primární reflexy testují už na porodním sále, je to takový Bohem daný mechanismus. Vyvolávají nepodmíněné reflexní pohyby, které vycházejí z mozkového kmene, a v prvních měsících života mají za úkol zajistit životně důležité funkce dítěte (např. hledací a sací reflex). Jsou organizovány na nižší úrovni řízení, díky nim se mozek učí správně kontrolovat fungování těla, zpracovávat auditivní (sluchové) a vizuální (zrakové) informace, získávat rovnováhu, prostorové vnímání, orientační dovednosti, rozvíjet hrubou a jemnou motoriku, koordinaci ruka-oko. Psychomotorický vývoj probíhá v přímém souladu s postupným rozvojem rovnováhy, a následným zapojením hlavy, lopatek, ramen, páteře, pánve i nohou do vzpřimování. Díky mechanismu přispění primárních reflexů se z novorozeňátka, které zatím skoro nic neumí a je řízeno zpočátku především reflexně, stává dítko, které leze, chodí, začíná mluvit, navazuje interakce.

Jedná se o jakýsi kruh vzájemných reakcí. Primární reflexy vyvolávají opakované pohyby, a tyto pohyby zpětně posilují nervové spoje mezi mozkem a tělem, i v mozku samotném. Když primární reflexy splní svůj úkol, tak by měly být během prvních šesti až dvanácti měsíců života dítěte potlačeny (inhibovány) vyššími mozkovými funkcemi. Je to proces dozrávání mozku. Některé z primárních reflexů mohou zůstávat aktivní až do tří let věku, ale naprostá většina těchto reflexů má být potlačena do konce prvního roku věku života a být nahrazena vyspělými posturálními (postojovými, statickými) reflexy. Pokud nastane situace, že kontrola vyššími mozkovými funkcemi nad primárními reflexy není dostačující, mohou tyto primární reflexy být aktivní i v pozdějším věku. Většina z nás má alespoň jeden přetrvávající reflex, o kterém ani nevíme, protože nám nezpůsobuje problémy. Pokud však nastane situace, že primárních reflexů přetrvává několik, může to být kontraproduktivní pro optimální neurologický vývoj. Přetrvávající reflex postihuje smyslové vnímání, rovnováhu, koordinaci pohybu, a s tím související schopnost učit se. Případné postižení i jenom jedné funkce negativně ovlivňuje i funkce ostatní. Může se tedy stát, že díky přetrvávajícím primárním reflexům některé děti zaostávají ve svém vývoji a mají problémy s učením ve škole. Problémy způsobené neinhibovanými primárními reflexy mohou přetrvávat až do dospělosti a v celkovém obrazu dospělého člověka se to může projevit tak, že těžce zvládá stres každodenního života a může u něj dojít k syndromu vyhoření.

Primární reflexy se inhibují (jsou potlačeny), ale nezmizí zcela. Ony se jakoby vtáhnou do nervové soustavy. Může se stát, že např. degenerativní onemocnění nervové soustavy (Alzheimer) nebo úrazy mozku je znovu vyvolají zpět. Stres nebo nějaký neurotický problém také může vyvolat inhibovanou aktivitu některého reflexu (cucání palce, límečku, okusování tužky). Když inhibice není dostačující, začne v mozku docházet k jakémusi šumu (chaosu). Mozková centra se nemohou správně specializovat, nemohou se dobře propojit hemisféry, což brání správnému vývoji dítěte.

K přetrvávajícím primárním reflexům jako možným problémům při učení a v chování dítěte se přihlíží v Česku, na rozdíl od zahraničí, teprve posledních několik let. Tuto metodu přinesla do České republiky PhDr. Marja Volemanová, PhD., autorka knihy „PŘETRVÁVAJÍCÍ PRIMÁRNÍ REFLEXY Opomíjený faktor problémů učení a chování“. Původně vystudovala fyzioterapii, a následně speciální pedagogiku na PaedF UK. Věnuje se neuro-vývojové terapii a stimulaci a pořádá pravidelné semináře. Zpracovala neuro-vývojovou terapii a neuro-vývojovou stimulaci podle symptomů do vývojového programu ve školní praxi.

Je velmi důležité postihnout vývoj dítěte, což znamená, nehodnotit dítě jen podle plodů vývoje – jak čte, jak mu jde matematika, jak mluví, jak píše… Je potřeba se podívat do koruny stromu, do jeho větví a hodnotit nejprve, jak udrží dítě pozornost; jakou má lateralitu, dominanci párových orgánů (vedoucí ruka, vedoucí noha, vedoucí oko na blízko, vedoucí oko na dálku, vedoucí ucho); jak má propojené mozkové hemisféry, jak je třeba spolupráci mozkových hemisfér podporovat; jestli dokáže překročit střední čáru těla; zda dokáže udělat kontra-laterární pohyby; zda spolupracují oči – binocularita. Toto všechno jsou ty důležité větve, které vedou k očekávaným plodům: ke školním schopnostem a k dovednostem, které budou děti potřebovat zvládat v každodenním životě.

Musíme však pohlédnout ještě níž – do kmene stromu. To znamená správně určit, na jakém stupni psychomotorického vývoje se konkrétní dítě nachází. Je důležité zjistit, jaké primární reflexy má inhibované; jak dobře má integrované smysly – zrak, sluch, čich, chuť, dotyk; jak má vyvinutou rovnováhu; jak dokáže v klidu sedět, stát bez pohybů.

U dítěte je potřeba sledovat inhibování primárních reflexů. Existují signály, které mohou upozornit na přetrvávání některých primárních reflexů:

• hypersenzitivita na světelné, zvukové a teplotní podněty;
• lekavost;
• biochemická a nutriční nerovnováha;
• nepřiměřená alergie na léky;
• předsunutá hlava;
• jazyk v puse příliš vpředu;
• problémy s přijímáním potravy (s polykáním, sliněním, se zavřením úst, s dýcháním);
• opožděný vývoj řeči, špatná artikulace;
• sedí na jedné nebo na obou nohou, nedokáže mít nohy svěšené dolů;
• potíže s řečí a artikulací;
• pomočuje se i po dovršení pěti let věku;
• cucá si palec do pěti let věku nebo déle;
• problém naučit se jezdit na kole;
• problém naučit se plavat;
• kinetóza – nemoc z pohybu, tzv. ces­tovatelská nemoc, bolesti hlavy nebo zvracení při cestování autem, autobusem, lodí nebo letadlem – nezralé vestibulární ústrojí;
• strach z výšky – závrať;
• problémy s rovnováhou a koordinací těla (dyspraxie);
• vadné držení těla;
• špatná koordinace ruka-oko;
• nemůže sedět v klidu do věku jedenácti až dvanácti let;
• má problémy naučit se číst a psát;
• píše s nataženou rukou nebo s křečovitým držením;
• píše s tváří opřenou o desku stolu;
• při psaní si podpírá hlavu rukou;
• problémy napsat nápady na papír;
• má problémy s tělesnou výchovou (kotrmelec, stojka na rukou, šplhání po laně, míčové hry, potíže s poskoky, se skákáním na jedné noze, při běhání);
• problémy naučit se oblékat (se zapínáním knoflíků, se zavazováním tkaniček);
• problémy naučit se hodiny (ručičkové);
• problémy pochopit časoprostorové vztahy a abstraktní pojmy;
• nevyhraněná lateralita nad 8 let věku;
• špatná vizuální percepce;
• zdravotní problémy ORL;
• záněty horních cest dýchacích;
• začarovaný kruh hyperaktivity a nadměrné únavy;
• hypotonus nebo hypertonus svalů.

Názvy některých primárních reflexů:

• Moroův (objímací) reflex
• asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR)
• tonický labyrintový reflex (TLR)
• Primární úchopové reflexy: palmární, plantární, sací a hledací
• Posturální reflexy: Amfibie reflex, segmentální otáčení, labyrintový posturální (vzpřimovací) reflex hlavy, zrakový (okulární) posturální reflex hlavy, rovnovážné posturální reakce

Z mé praxe s dětmi: neuro-vývojovou stimulaci beru jako bod A, od něhož s dětmi začínám. Teprve pak pokračuji s dalšími terapiemi a stimulacemi typu tužka a papír nebo programem Maxík.

Pokud zjistím u dítěte přetrvávající primární reflexy, snažím se dítě odcvičit pomocí programu neuro-vývojové stimulace, což zabere minimálně rok. Začínám pracovat s tělem, neboť přes pohyb lze ovlivnit práci mozku. Vývojově i hierarchicky je pohyb prvním jazykem dítěte. Dříve než začne dítě mluvit, se začne hýbat. Důležité je, aby dítě postupně získalo kontrolu nad svým tělem správnými pohybovými stereotypy. Dokud se dítě nenaučí ovládat své pohyby a není schopno sedět nebo stát v klidu, tak nemá základní nástroje pro učení a my nemůžeme po něm chtít, aby šlo kognitivně nahoru. Další stimulační programy by ho mohly bez těchto nezbytných nástrojů zahltit. Je třeba v mozku uvolnit cestu k tomu, aby v něm mohly dozrávat vyšší nervové funkce, které uschopní dítě k tomu, aby se mohlo něco nového naučit.

V neuro-vývojové stimulaci se nejprve začíná s Moro (objímacím) reflexem, který je reakcí novorozence na úlek. Vzniká u dítěte ještě před narozením, už v 9. – 12. dvanáctém týdnu nitroděložního vývoje a v době porodu by měl být zcela vyvinutý. Napomáhá i při prvním nádechu. V prvních měsících pomáhá dítěti přežít tím, že křikem volá o pomoc. Když miminko leží a vy pod ním např. podtrhnete podložku nebo prásknete v místnosti dveřmi, dítě rozpřáhne ručičky, nadechne se a na chvilku jakoby zamrzne, pak začne plakat a udělá objímající pohyb, napřáhne ručičky k vám. Miminko ještě nedokáže vyhodnotit, co je pro ně nebezpečné a co ne, takže se automaticky spustí tato reflexní reakce mozkového kmene a miminko tímto poplachem přivolá k sobě někoho, kdo mu pomůže. Tento reflex by měl být inhibován do druhého až čtvrtého měsíce života. Moroův reflex je jediným z odcvičovaných reflexů, který má vliv na psychiku dítěte. Ostatní přetrvávající reflexy mají vliv na specifické dovednosti, a s tím související propojení hemisfér.

Pokud Moro reflex přetrvává, děti vnímají svět jako moře jasných, hlasitých a ostrých senzorických stimulů. Všechno vnímají příliš intenzivně – auditivně, vizuálně i taktilně – jsou okolím přehlcovány a jsou z toho unavené. Nedokážou tyto vjemy odfiltrovat. Při aktivování tohoto reflexu se vyplavují stresové hormony adrenalin a kortizol, které potřebujeme nejen při stresových situacích, ale i k obranyschopnosti v boji s infekcemi. Děti s tímto přetrvávajícím reflexem bývají často unavené nebo nemocné, neboť tyto hormony „vyplácají“ na spuštění Moro reflexu. U těchto dětí se rychleji spotřebovává krevní cukr, což negativně ovlivňuje jejich koncentraci a způsobuje nadměrné kolísání nálady. Dítě má nutkavou potřebu nějak si cukr doplňovat, intuitivně ví, co jeho tělo potřebuje. Sekundárně děti reagují psychicky tak, že se buď stáhnou do sebe, nebo naopak jsou hyperaktivní, agresivní, manipulující. S přetrvávajícím Moro reflexem se děti bojí skákat dozadu nebo padat na záda.

Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR) je reflex, když otáčíme hlavu na jednu nebo na druhou stranu. Miminko má tento reflex fyziologicky aktivní do 6 měsíců. Často spí v kočárku tak, že otočí hlavičku na jednu stranu, a ve směru, kam otočí hlavičku, se ruka a noha natahují a opačná ruka a noha se skrčují.

Aktivita tohoto reflexu má důležitou úlohu během porodu. Aby děťátko dobře prošlo porodními cestami, potřebuje v tom procesu šablony ATŠR.

Tento reflex také zabraňuje tomu, aby miminko zůstalo ležet na břiše obličejem dolů k podložce, zabraňuje tedy nebezpečí udušení.

ATŠR podporuje vznik první koordinace ruka-oko a ovlivňuje i vývoj laterality. Když miminko otočí reflexně hlavičku na stranu a reflexně se tam natáhne ruku, tak očima reflexně zaostřuje na délku paže. Když ruku posune, znovu zaostří a přirozeně procvičuje první koordinaci oka a ruky. Pokud reflex přetrvává, děti mají s touto koordinací problémy.

Tělo je rozděleno na pravou a levou část a s aktivním ATŠR je přechod přes střední čáru těla takřka nemožný nebo velmi ztížený. Děti nezvládají udělat kontra-laterární pohyby, nedokáží přestoupit střední čáru těla, neboť je při tom potřeba spolupráce obou hemisfér, a dítě s přetrvávajícím ATŠR hemisféry reflexně drží v nespolupráci.

Nedostatečná inhibice se projevuje například, když dítě maluje jednou rukou, tak na druhou ruku zapomene a nenapadne ho, že by si druhou rukou mohlo přidržet papír. I při stříhání nůžkami zůstává druhá ruka nečinná. Ruce vzájemně nespolupracují.

Tyto děti nelezou a neplazí se (nebo jedině pomocí Vojtovy metody). Lezení po čtyřech jsou kontra pohyby. Je velmi důležité sledovat, jakým způsobem dítě leze, aby tato fáze lezení nebyla krátká, nebo nekvalitně provedená, asymetrická.

U dětí, které nemají vyspělé postulární reflexy, může dojít k vadnému držení těla nebo k zablokování hlavy. Zralý postulární reflex nám drží hlavu rovně, i když hýbeme trupem. Pokud posturu nemáme, musíme hlavu držet rovně pomocí fázických svalů, které jsou tím přetěžovány, a dochází k bolestem krční páteře a k blokacím hlavy.

Sací reflex umožňuje miminkům hned po narození sát mateřské mléko. Reflexní sání probíhá v přední části pusinky, zahrnuje rty, čelisti i jazyk. Když reflex přetrvává, jazyk zůstává položen v ústech vpředu a překáží při mluvení, polykání a zavření úst. Dochází k horší koordinaci mezi mluvením a dýcháním. Dítě se u jídla často ušpiní, dochází ke slinění, nemusí mít rádo různé konzistence jídla, neumí jíst se zavřenou pusinkou, má nutkavou potřebu něco žvýkat, sát, cucá si palec, vlasy, tužku, límeček.

U neuro-vývojové stimulace je potřebná aktivní spolupráce dětí, aby napodobovaly cviky. Primární reflexy jsou klíčové fyziologicky v prvním roce života, ale některé jsou aktivní do tří let věku dítěte. Proto se neuro-vývojová stimulace cvičí s dětmi nejdříve od čtyř let, ideální věk je okolo sedmi let, lze je však odcvičit i v dospělosti.

Program je založen na jednoduchých cvicích, které často napodobují pohyby vyvolané primárními reflexy, a tím dávají mozku druhou šanci, aby se postupně naučil správně kontrolovat fungování těla. Napodobujeme psychomotorický vývoj – pohybové vzorce – prvního roku života. Cviky jsou rozloženy hierarchicky, postupně (zvedáme hlavu, plazíme se, lezeme po čtyřech).

Před začátkem programu je nutná vstupní konzultace, kde se probere veškerá anamnéza, veškeré problémy dítěte a dosavadní nápravná opatření a udělají se jednoduché motorické testy na zralost motoriky a na aktivitu přetrvávajících reflexů. Dělám také testy na zralost motoriky a aktivitu primárních reflexů podle MUDr. Věry Kleplové, rehabilitační lékařky.

Potom dochází k rozhodnutí, zda dítě do programu nastoupí. Cvičí se každý den přibližně deset minut tři až čtyři cviky. Jeden je na rozvoj rovnováhy, která je klíčová a je takovým kompasem těla. Má vliv na rozvoj smyslů a správnou senzorickou integraci. Dva cviky jsou na primární reflexy, většinou jeden na zádech a jeden na břiše. Čtvrtý cvik je dobrovolný – na relokaci, na protažení, na senzorickou integritu.

Je potřeba cvičit pravidelně každý den po dobu zhruba jednoho roku (nejméně 40 týdnů), někdy i déle. Záleží na spolupráci s rodičem a dítětem. Konzultace probíhají jednou za šest týdnů. Zkontrolují se cviky, jejich kvalita, jestli se může postupovat dál, jestli se zadá nová sada, nebo jestli se musí něco opakovat.

Na začátku testování je důležité zhodnotit např. stoj na jedné noze – rovně, držet statickou rovnováhu, tělo pořád v ose, nekompenzovat vyvažování vizuálním systémem (zralé rovnovážné centrum).

Existuje významná souvislost mezi zralostí rovnováhy, zralostí centrálního nervového systému a zralostí řeči. Děti s opožděným vývojem řeči mají špatnou rovnováhu, kterou kromě přetrvávajících primárních reflexů může způsobovat např. skolióza, hypotonie, ploché nohy… Je velmi vhodné zařadit rozvoj rovnováhy u dětí do běžného života – záklony na klíně, jízda na odrážedle, koloběžce, na kole, chůze po obrubníku, po kládách, po kořenech, vytvořit překážkové dráhy doma nebo na zahradě.

Babeta Rašovská je dětská sestra se speciálně-pedagogickým vzděláním a terapeut v neuro-vývojové stimulaci a ve stimulačních programech Deficity dílčích funkcí (podle Brigitte Sindelar) a Maxík (pro předškolní děti a pro děti s odloženou školní docházkou). Sedm let pracovala jako terapeut v pražském Aut-centru pro děti s autismem a poruchami chování. V září 2023 založila edukační centrum EduBuBu (https://www.edububu.cz), kde se věnuje individuálnímu vzdělávání předškolních a školních dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a stimulačním programům. Má dospívajícího syna s vývojovou dysfázií.

Zdroj: PhDr. Marja Volemanová, PhD., autorka knihy „Přetrvávající primární reflexy. Opomíjený faktor problémů učení a chování“.

Cortex Academy

---