Bernadeta Kliśová

Radka Kliśová  –  Píseň o Bernadetce

Bernadetka naplnila naši velkou touhu po pátém dítěti. Všechno s ní bylo od počátku jinak. V požehnaném stavu jsem nemohla vidět ani kapku kávy nebo alkoholu, pojídala jsem kila ředkviček a pila hořkou grapefruitovou šťávu. Děťátko pod srdcem kopalo jen slabě, ale naplňovalo mě radostí a zvláštní ochranitelskou něhou. I porod byl jiný, úplně bez problémů. Porodní doktorka mi poblahopřála, ale… Naše mimořádné děťátko působilo velmi křehce, jako hadrová panenka.

Kdybych tenkrát tušila, jakou má v sobě sílu a co nás naučí, ušetřila bych si spoustu bolesti a vypustila „starostlivé“ rady a výčitky některých zdravotníků. Nikdo přece nezná budoucnost a neví, jaký potenciál v sobě skrývá takový bezbranný tvoreček.

Můj manžel a její čtyři starší sourozenci přijali Bernadetku od první chvíle s láskou a bezpodmínečně, tak jak byla, což viděno zpětně považuji za nejdůležitější a rozhodující okamžik, který znamenal pevnou startovací čáru do jiného života.

„Ať je vaše láska vždycky větší…,“ řekl kněz, který přišel Bernadetku do porodnice pokřtít několik hodin po jejím narození.

„O to víc ji musíš mít ráda,“ povzbudila mě moje maminka do telefonu ještě v porodnici.

„Podívejte, jak se na vás krásně dívá,“ upozornila mě dětská doktorka při první návštěvě v ordinaci.

„Jé, to je krásná holčička…,“ zajásala paní doktorka na orofaciální terapii. „Vychovávat ji budete úplně stejně jako ostatní děti, jen jí naložíte méně.“

„Je snadné mít rád Bernadetku,“ svěřil se mi její kmotr Jakub.

To jsou slova, která mě provázejí pořád. S velikou podporou především rodiny, kmotrů, přátel a odborných průvodců začala nová výstavba životních hodnot, jistot, vztahů a práce na sobě samých.

To přijetí a láska trvají doposud, tady a teď, podle potřeb. Postupujeme krok za krokem podle jejích i našich možností.  Bernadetčini sourozenci se stali zároveň jejími kamarády i přirozenými terapeuty, což se někdy neobejde bez obvyklých sourozeneckých neshod, šarvátek nebo škádlení. Bernadetka nám postupně odkrývá své vnitřní bohatství a je zase terapeutkou nám.

Teď už je školačka. Učení s ní je náročnější hlavně v tom, že musím být opravdu s ní přítomna, tělem, myslí i srdcem. Protože ji abstraktní přemýšlení, hlavně v matematice, namáhá, přichází se přitulit a potřebuje obejmout a dodat odvahu. To je jedna z výhod domácího vzdělávání, protože ji to většinou znovu nastartuje. Raduje se ze všeho, co se naučila, a zdá se, že to maximálně uplatňuje v praktickém životě.

Má svůj osobitý humor a její tvář často projasní nádherný úsměv s dolíčkem na tváři. Nezapomenu, jak jednou, když se nechtěla učit číst, schovala všechny tři slabikáře do koše s prádlem.  Nebo jak mě za mrazivého dne přemlouvala, abychom šly do Billy nakupovat. Když jsem jí namítla, že je zima, že půjdeme domů, protože tam je teplíčko, tak mi pohotově odpověděla: „Ale v Bille je také teplíčko.“ Používám i její rčení: „Nemám sto prstů“ (místo: Nemám deset rukou).

Je příjemnou hostitelkou, která vítá a vyprovází členy rodiny i hosty, které zapojuje do svých oblíbených her. Ráda sleduje pohádky, dětské filmy, plave, cvičí, tancuje, čte si, zpívá a učí se hrát na flétnu.

Ale hlavně je tu s námi, pro nás a my jsme šťastni, že ji máme.

Marie Kliśová – Bejulka

Nejlepší kamarádka, nejvtipnější parťačka, nejvnímavější bytůstka, ale občas taky nejtvrdohlavější potvůrka a ztělesněný trenažer trpělivosti. Přesně taková je naše Bernadetka. A jak mi takhle malá, chytrá a krásná holčička změnila život?

Hodně, ale nikdy bych neměnila.

Narodila se, když mi bylo třináct, a mezi námi jsou ještě další tři sourozenci, takže jsem nikdy nebyla jenom její sestra, ale taky asistentka, trenérka, učitelka, a spoustu lidí jsme spolu nachytaly, že i máma.

Každý den s ní je překvapením, ať už vymyslí nový vtípek, naučí se něco nového na flétničku, pochopí novou látku ve škole, nebo za námi jenom přijde a předvede neuvěřitelný pohybový talent při společném hudebním večeru.

Bernadetka mě inspirovala ve volbě povolání, ukázala mi, na čem v životě opravdu záleží, a neustále se máme od sebe navzájem co učit. Je dokonalá přesně tak, jak je.

V hudebním světě

Beja má ve svém čistém, otevřeném a fantazijním světě velkou jistotu. Taky bych chtěla mít v životě takovou jistotu ve svém jednání. Do třídy se hrne s nadšením, věci si odloží na místo, kde je zvyklá, řekne mi, co má v baťůžku, rozbalí si flétnu a jdeme hrát.  Umí si říct, co potřebuje, co by chtěla dělat. S radostí sleduji, že Bernadetka vydrží celou vyučovací hodinu být v hudebním světě. Celkem pravidelně hrajeme dechová cvičení a cvičení na tvoření tónu. Pak hrajeme lidové písničky, známé i méně známé. Písničku si může nejprve zazpívat, pak ji zahrát na flétnu, sama nebo s doprovodem nástroje, který si vybere, anebo jen poslouchá nové písničky. Na hodiny chodí Bernadetka připravená, na písničky má dobrou paměť. A protože bych si ráda takové děvče dál užívala a viděla ho spokojené, myslím si, že má smysl pokračovat v tom, co nám funguje. 

Jana Hamouzová, učitelka na flétnu

Co je to symbol?

„Co je to symbol?!“ zeptala se Bernadetka jednou, když jsem jí připravovala pomůcku k práci a označovala jsem jí měřítka. Srdce mi poskočilo radostí a nadšením. Ani ne proto, že položila otázku, na kterou není jednoduché odpovědět. Spíš proto, že se zeptala na něco, čemu nerozumí, že se zeptala hned, když se to slovo objevilo, že nechtěla pokračovat bez vysvětlení. Chtěla mít jasno! Ta otázka v tu chvíli pro mě symbolizovala, že pracuji s někým, kdo je „se mnou“, je tam se mnou aktivně, je tam se mnou celým svým bytím. Společně přemýšlíme, společně tvoříme, společně poznáváme. Společná práce, aktivita, a především touha porozumět. Každý, kdo učí přímo, nebo nějakým způsobem vstupuje do procesu učení dítěte, ví, jak jsou tyto atributy důležité a cenné, a jak zřídka se objevují. Jak se díky nim stává proces učení procesem radostného zkoumání a hloubání. 

Zuzana Križková, lektorka FIE

• 

• 

---