Jakub Geier

Jana Geierová – Co myslíte?

Můj příběh: Jmenuji se Kubík a jsem moc rád na světě. Je mi pět roků.

Baví mě jezdit na odrážedle, malovat, běhat z kopce, krmit rybičky v akváriu, prohlížet si knížky a obrázky, rád se dívám na pohádky a mám rád, když mi mamka nebo taťka čtou příběhy.

Je mi dobře v mé rodině, často si hraju s mou starší sestřičkou a díky ní mám rád hraní s panenkami a na rodinu.

To, že mám Downův syndrom, věděli moji rodiče, už když jsem byl malinký asi jen jako fazolka a byl jsem ještě u mamky v bříšku. Bál jsem se, jak to se mnou dopadne, když už tehdy bylo na ultrazvuku zřejmé, že mám neobvykle širokou šíji, malou nosní kůstku a kratší kosti na končetinách. Lékaři na mně viděli hlavně problémy a nedokonalosti. Měl jsem strach.

Mamka, taťka a moje sestra a také celá velká rodina mě ale přijali takového, jaký jsem, a mají mě rádi.

Učím se pomalu, ale učím se. Už skoro rok a půl nenosím plenky, umím se sám najíst a umím říkat „táta“, „máma“, „Kuba“, „kočka“, „kytka“, „nenene“ … a taky „já“.

Rád počítám do deseti a miluju koupání. Baví mě bobování a hraní na sněhu, mám své oblíbené plyšáky, se kterými si hraji na vymyšlené příběhy. Užívám si hudbu a tancování a úplně nejvíc miluju houpání na houpačce. Mamka a taťka mě učí poznávat písmenka a společně s mou sestrou mě podporují, abych se nebál nových výzev. Své bližní zase učím častěji se objímat a užívat si přítomného okamžiku plnými doušky. Obohacujeme se navzájem. Když se rozhlédnu kolem sebe, tak vlastně nevidím nikoho dokonalého nebo bez problémů. Takže vlastně asi tolik nevadí, že mám ten jeden chromozóm navíc, co myslíte?

---