Znakování jako pomyslný most

Zuzka Šimonová

Jednou z klíčových oblastí v péči o Vítečka vidíme ve znakování. Je to pro nás způsob, jak podpořit vzájemnou komunikaci a ušetřit si celou řadu nedorozumění, nepochopení a z toho plynoucích frustrací. Vítkovi bude za pár týdnů dva a půl roku. Aktuálně nemluví, přesto díky několika desítkám osvojených znaků zvládne vyjádřit to, co (ne)chce, potřebuje, nebo jedno­duše to, co ho zajímá. Domnívám se, že jen díky znakování nezažíváme záchvaty vzteku z toho, že Vítek něco chce, jen to neumí vyjádřit. Naopak zažíváme spoustu nezapomenu­telných veselých zážitků, kdy si Víteček před spaním znakuje refrén oblíbené písničky, anebo když za námi přijde a zaznakuje, že chce pustit tu či onu konkrétní epizodu Krtečka. Má pak neuvěřitelnou radost, když u nás najde porozumění, písničku mu zazpíváme anebo mu do­přejeme jeho oblíbenou pohádku. Znakování chápeme jako pomyslný most, který nás propo­juje, než si Víteček osvojí řeč.

---