Tobiáš Kurz

Helena Kurzová – „No ten se vám tedy povedl!“

Tuhle větu jsem slyšela po Tobiáškově narození snad pořád. A nejen od rodiny, u které se to tak nějak očekává, ale i od sestřiček na neonatologii nebo od ostatních maminek, které o jeho chromozomu navíc neměly nejmenší tušení. A všichni měli pravdu: Tobiášek se nám opravdu povedl. Byl a stále je krásné dítě s velikýma očima, a ten chromozom navíc na tom vůbec nic nemění.

Na jménu Tobiáš jsme se s manželem shodli ještě dávno před tím, než jsem se na těhotenském testu dočkala vytoužené druhé čárky. Tobík je doslova vymodlené dítě a na jeho příchod jsme se nadšeně těšili. Když přišly výsledky krevních testů s velkou pravděpodobností genetické vady, nepropadali jsme panice. Určitě to bude v pořádku, říkali jsme si. V polovině těhotenství se ale na ultrazvuku začala jednoznačně ukazovat vrozená vada trávicího traktu, a lékaři mě přesvědčili k odběru plodové vody, kde se potvrdil Downův syndrom. Byl to pro nás šok. Plakali jsme, nevěděli jsme, jak tu informaci, že náš syn bude jiný než běžné děti, uchopit. Prošli jsme si v hlavě hodně scénářů, ale naprosto žádný nepomyslel na to, že bychom si snad Tobíka nenechali. Bylo to naše vytoužené miminko, a protože máme úžasnou širokou rodinu, věděli jsme, že to nakonec všechno zvládneme. Začali jsme se postupně uklidňovat a zase se na našeho prcka těšit. Nastalo období sbírání informací, povídání si s rodiči, kteří už dítě s trizomií 21 vychovávají, a mně osobně moc pomohlo uvědomění si a přijetí, že tohle je zkrátka náš příběh, příběh naší rodiny. Některé rodiny se rozpadnou, některé páry nemohou mít děti, každý člověk a každá rodina má svůj příběh. A tohle je ten náš.

Tobík vykoukl na svět o více než měsíc dřív, a hned druhý den po porodu absolvoval operaci dvanácterníku, naštěstí zcela bez problémů. Od té doby už uběhlo dva a půl roku a Tobiášek je zdravý jako řípa. Nejenže je pro nás stále nejhezčí kluk pod sluncem, ale stal se jednoznačným miláčkem celé rodiny, zejména babiček. Miluje hudbu, hru na klavír a xylofon, rád si prohlíží knížky, jezdí na koni a k největším lumpárnám se teď už vždy spřáhne s mladší sestřičkou Josefkou, která náš klan před rokem doplnila. A i když jsou některé věci ve výchově a péči o Tobíka náročnější, snažíme se to tak nebrat. Každé dítě je jedinečné a každý rodič se snaží poskytnout mu to nejlepší pro jeho rozvoj. Pro Tobiáška platí to samé. Každého malého pokroku si vážíme a Tobík nám to zpříjemňuje svými úsměvy. Poznali jsme díky němu celou řadu moc prima lidí, naučili se trpělivosti a vděku za každý posun a těšíme se, co nás s tím úžasným človíčkem čeká dalšího.

• 

• 

---