Deficitů se nebojíme

Na první letošní přednášce (27. ledna 2024) jsme hned v úvodu uslyšeli dobrou zprávu, že deficitům dílčích funkcí se dá předcházet.

Dílčí funkce podle Brigitte Sindelar, rakouské psycholožky a psychoterapeutky, jsou základní poznávací funkce, na nichž jsou vystavěny veškeré naše dovednosti a schopnosti (manuální – motorické, mentální – intelektuální). Brigitte Sindelar při své práci s dětmi zjistila, že tehdy dostupné metody výuky, např. čtení u dítěte s dyslexií, měly pramalý úspěch. Tyto metody totiž pracovaly jen s následky. Brigitte Sindelar změnila úhel pohledu na tuto problematiku a přistoupila k řešení příčiny. Svou pozornost zaměřila do hloubky, ke kořenům. Pochopila, že strom může vyrůst do koruny jedině tehdy, má-li dobře ošetřené kořeny.

Představila si dítě jako stromek a dílčí funkce jako kořeny tohoto stromku. Nedostatečně rozvinuté kořeny se projeví v nesouměrnosti koruny stromu. Příčinou bývají často právě nedovyvinuté některé „kořínky“ – oslabené jednotlivé dílčí funkce (vnímání zrakové, sluchové, hmatové, orientace v prostoru…) Je třeba nejprve zlepšit a ošetřit podmínky a předpoklady – tedy kořeny. Pokud není nějaký kořen vyživován, rozvinut, nebo tam není vůbec, projeví se to v budoucnu v koruně jako tzv. poruchy učení a chování. Příčina určitého symptomu nahoře v koruně může mít u jednotlivců jinou příčinu, v jiném kořeni, který je třeba přihnojit, okopat.

Nejde však jen o stromek, ale jde i o zahradníka, který o stromek pečuje. Naše děti s trizomií 21 pro množství podnětů nestačí z okolí vytěžit maximum, potřebují mít svého zahradníka (rodič, terapeut, učitel…), který jim svět okolo nich i v nich zprostředkovává. Pomáhá jim zaměřovat pozornost na to, co je důležité. Pomáhá jim propojit různé zdroje vnímání (sluch, zrak, hmat – který je v dnešní době Popelkou). Pomáhá jim pochopit časový sled událostí, že vše, co se děje, má příčinu a následek…

Nejdůležitější je správná diagnostika. Dílčí funkce se v mozku zapojují dohromady, jedna vychází z druhé. Vzájemně se podmiňují, ovlivňují, propojují a na sebe navazují. Aktivita nebo nápravné cvičení, které je zpravidla zaměřeno na jednu oblast, může způsobit zlepšení, posílení nebo nápravu více oblastí. (Diagnostiku si mohou udělat i rodiče sami podle návodu v knize Předcházíme poruchám učení, nakl. Portál, která je běžně dostupná.) Tato metoda nevyžaduje speciální pomůcky nebo nějaké materiály chráněné autorskými právy. Dílčí funkce, které potřebujeme k učení se, je možné rozvíjet v běžném životě, do něhož zařazujeme cílené aktivity zaměřené na rozvoj těchto jednotlivých funkcí.

Metoda B. Sindelar se zaměřuje na děti předškolního věku, u nichž je pozorován nerovnoměrný vývoj motoriky, kognice (poznávání), učení se nebo chování. U předškolních dětí (mentálně mladších) se ještě nejedná o nápravu, ale o prevenci, tedy o předcházení tomu, aby se rozvinuly větší problémy v budoucnu. U starších dětí se již jedná o nápravu. Bývá zaměřena na děti s nějakou dysfunkcí (dyskalkulie, dyslexie, dysgrafie).

Každodenní práce je orientována na rodiče, kteří pracují s dítětem pod vedením odborníka doma, např. denně deset minut. K procvičování lze využívat mezičas během každodenních činností (čekání na autobus, chůze…) Neztrácejme však nikdy ze zřetele, že vždy jde o formu hry a že se dítě nesmí přetěžovat. V oblasti, kde má dítě problém, je to pro něj činnost namáhavá. Nikdy netlačit na pilu. Vždy dávkovat tak, aby se neztratila radost.

Čas mezi tím, kdy jsme začali pečlivě ošetřovat kořeny a kdy se vytvoří koruna, se může zdát dlouhý. Ale v této době práce a čekání možná více porozumíme tomu, jak důležitý a opravdu zajímavý je proces učení. Nejen kvůli vytyčeným výsledkům, ale i kvůli samotnému procesu, společným chvílím, námahám, radostem, objevům… Až se koruna objeví, překvapí nás tím, že bude jiná, než jsme si představovali, ale rozhodně bude krásná… a my si uvědomíme, že toto dítě nám bylo především darováno.

Brigite Sindelar, klinická psycholožka a psychoterapeutka, vysokoškolská pedagožka, se narodila v roce 1952. Nejprve působila na univerzitní klinice, následně založila ve Vídni vlastní Centrum. Věnuje se nejen výzkumu, ale i praktické práci s dětmi i dospělými.

Mgr. Irena Marušincová absolvovala kurz Deficity dílčích funkcí nejprve v Praze u paní Věry Pokorné, pedagožky a dětské psycholožky, a následně v Sindelar Center ve Vídni, přímo u Brigitte Sindelar a jejích spolupracovníků. Sama je maminkou osmnáctileté Anežky s trizomií 21. Nabízí u předškolních dětí a u dětí mladšího školního věku vyšetření deficitů dílčích funkcí a odborné vedení při jejich rozvoji i při jejich nápravě u dětí staršího školního věku. V případě zájmu ji můžete kontaktovat emailem na adrese: irena.marusincova@email.cz.

V herně, v níž jen během skupinové muzikoterapie došlo ke znatelnému zklidnění, to opět vřelo a novinkou v dnešní přednáškové místnosti byla Aniččina italská káva s pěnou z mléka.