Duhové pohádky – Trizomie21

Jiří Šedý

První Jirkova kniha v pevné vazbě skrývá v sobě dvě díla, přiřazená k sobě jakoby náhodou.

Duhové pohádky, věnované neteři Šárince, jsou vytvořeny postupně, každá jednou z barev, a pak jemně poskládány jako dětské pastelky. Barevné spektrum, které vykouzlí sluneční paprsky nejen na nebeské obloze, ale třebas i na obyčejné zdi, obsahuje sedm barev, uspořádaných s takovým nadpozemským vkusem, že od nich mnohdy nemůžeme odtrhnout oči a na tváři se pod zásahem té krásy objeví obdivující úsměv. Naše děti mají jakoby zvláštní čidlo pro dobro a krásu. V oblíbené dětské hře o kuličky bývala mezi hliněnými vždy jedna větší, skleněná a průzračná s duhovými barvami uvnitř, která znamenala nejvyšší výhru. Po které kuličce by děti sáhly jako první?

„Pán Bůh ví, že to, co je pro nás srozumitelnější více než slova, jsou barvy. My těm barvám rozumíme víc než ostatní lidé. Slovům někdy nerozumíme, barvám vždy.“ (Jiří Šedý) Obklopujme naše děti vkusem a krásou, ať dělají cokoli, i ty zdánlivě nejobyčejnější věci. Ony, stejně jako Jirka, touží poznávat „svět plný lásky a barevné něhy, svět bez přetvářky, zloby a závisti“.

Dědeček vypravuje … o tajemném volání hlubokého a sytě zeleného lesa, který je tak podivuhodným místem odpočinku, naplněným svěží vůní noční rosy, mechu, pryskyřice a hub, kde žádný objev není samozřejmostí a kde jeho řád a zákonitosti můžeme vidět jen z ticha. Rostlinám i živočichům obývajícím les přiděluje autor lidské vlastnosti a jednání s jeho důsledky. Zvláštní pozornost věnuje houbám, které mají velmi rozdílný vzhled a poslání. Je to takový atlas hub jinýma očima. Některé dokáže nalézt a poznat jen opravdový houbař. Naše děti rozumějí především tomu, co kdo udělá, a se vzácnou vděčností dokážou ocenit, když někdo třebas jen posvítí druhému na cestu, aby mohl jít dál.