Hledání

Jiří Šedý

Kniha s nenápadným vzhledem a přitahujícím názvem Hledání připomíná spíš sešit. Stránky nejsou očíslovány záměrně, ani názvy kapitol nejsou seřazeny v Obsahu. Každý, kdo ji vezme do ruky, ji může otevírat tak, jak ho napadne, a vracet se k názvu kapitoly, ne k číslu stránky. „Knížku Hledání jsem psal tak nějak průběžně. Obvykle jsem téma volil podle mých myšlenek, které se mi řadily po modlitbě. To bylo hodně zajímavé. Vždy mi vytanulo nějaké téma a já jsem začal o něm přemýšlet a psát.“ (Jiří Šedý)

Dílo, tvořené láskou a prozářené světlem, je takové, jaký je autor. Jeho myšlenky a vztahy k Božímu stvoření se rozvíjejí jako poupátko růže do krásného květu a mohutní do krásy, která je prostá, stejně jako vznešená. Žádná věta není zachumlaná do zbytečných slov a zamlženého smyslu. Každé slovo se rodí promýšlením v čirém srdci, z něhož vyvěrá jako průzračné poselství. Autor přemýšlí o smyslu lidského bytí a o svém konkrétním poslání, uvědomuje si i tíživé zlo ve světě. „Často stromům utírám slzy.“ (Jiří Šedý)

Kapitoly, prodchnuté neutuchající nadějí, že ostré kousky ledu v některých očích mohou roztát, rozhodně nelze jen prolétnout očima. Výsledek by byl promarněný, podobně jako rychle profrndět lesem, a nepostihnout podstatnou krásu malých a velkých zázraků všedního dne. K nim patří oči dítěte jako studánky … ohnivý západ slunce … když hustá mlha ustoupí modré obloze … nebo i úžas houbaře, který si pohrává s myšlenkou, že už svou námahu neúspěšného hledání vzdá, a najednou na neočekávaném místě, u cesty v trávě, spatří jako na dlani skupinu nádherných hlav a hlaviček čerstvě vzrostlých pravých hřibů. U takových zázraků je potřeba se zastavit, tak jako u každé řádky v této knize.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Čím Jirkovo srdce přetéká, to vyjadřuje slovy… a barvami. „Nedokážu namalovat, co vidím. Ale dokážu namalovat, co cítím.“ (Jiří Šedý) Zejména v přírodě vidí širokou paletu odstínů i jedné barvy, která se ve větru a v dešti mění jako lidská povaha a jednání. I ta nejskromnější květina ho inspiruje k vyjádření myšlenek, z nichž některé často pro slzy leží příliš hluboko. „Jsi tichá, ale já vím, o Kom ke mně promlouváš.“ (sv. Ignác)

Přestože mnohé z našich dětí mívají problémy s řečí nebo s vyjadřováním, vůbec to neznamená, že nám nechtějí nebo nemají co říct, ani to, že nerozumějí. Je tomu přesně naopak. Každý strom míří svou korunou k nebi.

---