Podivuhodná planeta

Jiří Šedý

„Knížka Podivuhodná planeta vznikala dlouhodobě. Nedokážu přesně říci, kolik let. Vždy, když jsme odněkud přiletěli nebo přijeli, napsal jsem svoje zážitky, které se shromažďovaly do zápisků. Povídky nejsou seřazeny chronologicky, ale abecedně. Aby si čtenáři mohli podle abecedy nalézt zemi, která je zajímá… Tato kniha je takové moje album. Čtu tuto svou knihu opakovaně, když si chci zážitky oživit. A hned vidím barvy, cítím vůně a ponořím se do příběhu, který jsme v té zemi prožili.“ (Jiří Šedý)

Nezapomenutelné zážitky podivuhodného cestovatele, zahalené časem, ukrývá tajemně poutavá obálka. Světová paleta rostlin, zvířat, podmořských živočichů, exotických plodů, vodních ploch zrcadlících oblohu, úchvatných přírodních útvarů, uměleckých děl a staveb, připomínek událostí z dějin, rozmanitých jazyků … a lidí … Dvacet států, dvacet ilustrací, vystihujících svou barvitostí každou zemi, dvacet jedinečných postřehů z vnímavého pozorování, okořeněných specifickým humorem, jímž jsou naše děti vybaveny měrou vrchovatou. Jiří vycestovával ze svého domova v kruhu rodiny nebo přátel, odjížděl z domova s domovem … a pokaždé s neutuchajícím zájmem pohlédnout za obvyklé hranice. Osobitou krásu každé země vždy předčilo setkání s člověkem, navzdory jazykové bariéře, někdy letmé, mnohdy hlubší, které líčí s upřímnou živou radostí, jež zůstává v jeho srdci jako trvalé znamení.

„Co je zajímavé, nechci říci smutné, je to, že v KAŽDÉ zemi, kterou jsme navštívili, se k lidem obdarovaným jakoukoliv diagnózou lidé chovali s velkou úctou a přátelstvím. V každé zemi jsem tuto úctu a přátelství pocítil a radoval jsem se. Často se mně ani nechtělo vrátit se domů, kde mne mnohdy čekaly ústrky, posměch a nedůvěra. Domov je ale domov… Země, kde jsem se narodil, i když mi tam také někteří lidé dost ublížili, je pro mne velice důležitá… Řeky, rybníky, a především lesy, bych nevyměnil za nic na světě… A tak se snažím s velkou Boží pomocí toto, co jsem prožíval, a občas ještě prožívám, zvládnout s radostí a vědomím, že mám toho největšího Ochránce a Přítele, a to je Pán Bůh.“ (Jiří Šedý)

Při delším všednodenním pobytu by se ukázalo, že každé, i to nejmalebnější místo na tomto světě, které je pro někoho domovem, nabízí kromě rozkvetlých květů radosti i uschlé větve, opadané listy, trny … a slzy. Tím dvacátým prvním místem je pro Jirku země „Kde domov můj…“, v níž každá cesta začíná … a každá cesta končí. Pohlédneme-li i my za obvyklé hranice… do srdcí našich dětí, objevíme netušená místa a dojdeme k poznání nad naše očekávání. Rodina a štěstí našeho dítěte je tam, kde je láska vždycky větší než bolest, ať se nacházíme kdekoli.