Kdo si hraje, nezlobí

V pořadí šestý letní terapeutický pobyt v Horském penzionu Balnea v Chrasticích se konal ve dnech od 20. do 26. července 2025. Jakýsi mikrokosmos, zdánlivě malý, ale podle vyjádření Lukáše, jednoho z tatínků, byl „pestrý, veselý a akční“, jedním slovem „famózní“. Necelý týden mezi nebem a zemí, kdy běžné starosti ustupovaly do pozadí před přítomnými okamžiky. Každé ráno otevíralo tiché vycházející slunce (pršelo převážně v noci) a pak nastávalo hemžení.

Děti s trizomií 21 měly každý den (kromě výletní středy) možnost dvou individuálních terapií (Rozvoj kognitivních funkcí podle Reuvena Feuersteina, Logopedie, Globální čtení, matematika metodou Numicon). Do dalších aktivit, sportovních nebo výtvarných, které probíhaly na travnatém prostranství a v okolí penzionu, se mohli zapojit všichni účastníci.

Pod vedením asistentek se děti podílely na tvorbě dvou jedinečných barevných Poděkování. Společnost AXIANS ICT CZ, s.r.o. poskytla Spolku Trizomie 21 velkorysý finanční dar, díky němuž se mohl letošní prázdninový pobyt uskutečnit.

„Zúčastnila som sa tvorby oboch obrazov. Pre Axians som otláčala ruky s detičkami a pomáhala s textom a pre majiteľov som maľovala s ostatnými dievčatami a detičkami.“ (Tatiana, asistentka)

„Na obrázku pro sponzora pobytu jsem psala nápis, obcházela s Táňou děti, a pomáhaly jsme jim obtiskávat ruce.“ (Barča, asistentka)

„Dlaně dětem barvily asistentky prstovými barvami. Některé děti si to přímo užívají, jiné to moc nemusejí. Na závěr pak asistentky napsaly děkovný nápis.“ (Terka, asistentka)

Srdečné díky patří opět majitelům penzionu, Svaťce a Liborovi Talpovým, za stále rostoucí rodinné přijetí a za domácké a velmi chutné kuchařské umění, na které se vždycky moc těšíme.

„Obraz pro majitele pensionu jsme navrhly my asistentky – základem měly být nebe a tráva. Pak už pracovaly hlavně děti. Děti s Downovým syndromem často mají rády tiskátka. Tak vznikala oblaka a květiny na louce. Květiny se tiskly pomocí tyčinek na čištění uší. Některé děti si také rády vezmou štětec a malují do všech stran. Pro ně bylo ideální, že polovina obrazu je v podstatě modrá a druhá polovina zelená. Děti tak měly na malování spoustu prostoru. Se sourozenci jsme pak domalovali detaily – stromy s listím a racky na obloze. Byla to skupinová práce.“ (Terka, asistentka)

„Obrázku pro majitele penzionu jsem se účastnila pouze ze začátku, kdy jsme s Rozárkou malovaly pozadí trávy.“ (Barča, asistentka)

Děkujeme z celého srdce také všem účastníkům: dětem, rodičům, terapeutům a asistentům za osobní obdivuhodné nasazení – každý na svém místě –, které bylo projasněno zkoumavými pohledy a okouzlujícími úsměvy Emičky z kočárku nebo z maminčiny náruče, jimiž na nás tato nejmladší účastnice všech pobytů nikdy nešetřila.

Děkujeme za nezištné přátelství, za každou pomoc a inspiraci, za nápadité výtvarné potřeby a dárky pro děti … a za modlitební podporu, kterou jsme v průběhu pobytu vnímali až hmatatelně a s úžasem.

„My také moc děkujeme, bylo nám s vámi dobře a člověk alespoň na chvilku zapomněl na svoje každodenní starosti. Chtěla bych tento rok poděkovat zejména lektorkám, asistentům a asistentkám za trpělivost, a ještě bych také chtěla poděkovat všem, kdo byli ochotní nás v ošemetné situaci s rozbitým autem odvézt domů – zvláště Karlovi, který nás odvezl bezpečně a rychle!“ (Anička, maminka)

Ani trable s nepojízdným autem neodradila hlavního konstruktéra rakety z plastových lahví, známé z předchozích dvou let, od dalších pokusů s ní: „Raketu jsme letos vypustili asi pětkrát při jedné akci, nejlepší pokus byl ten druhý. Létala velice podobně jako loni, protože jsem (až na malou drobnost) na ní nic nevylepšil. Plánoval jsem udělat padák, aby byla bezpečnější a nebylo riziko, že někomu ublíží. Nebyl na to ale čas. Tak jsme i letos testovali raketu jen v několika lidech…“ (Jozef, tatínek)

Novinkou při individuální terapii Rozvoj kognitivních funkcí podle Reuvena Feuersteina bylo pro děti s trizomií 21 FIE taktilní (hmatové, dotykové). Při trénování smyslů zůstává hmat mnohdy takovou opomíjenou Popelkou, i když by měl být u dětí posilován od nejranějšího věku. Z hlediska vývojové psychologie je hmatové (taktilní) vnímání prvním smyslem, který se u dítěte vyvíjí již v prenatálním období, a to ještě před zrakovým a sluchovým vnímáním. Na něm je postavena hrubá i jemná motorika, které jsou úzce propojeny nejen s prostorovou orientací a s orientací v čase, ale i s rozvojem čtení, psaní, chápání souvislostí, s rozvíjením představivosti a se zdokonalováním ručních a pohybových dovedností.

Počátky této hmatové stimulace jsou pro děti s trizomií 21 obtížné a vyčerpávající, protože vyřazení zraku při plnění úkolů, a s tím spojené nároky na představivost, jsou nejprve dítětem pociťovány jako nepřekonatelná překážka. Systematické a velice citlivé vedení zkušeného terapeuta postupně přináší zklidnění, intenzivní zaměření pozornosti, zpomalení ve vytváření úsudků a rozvoj mnoha dalších kognitivních funkcí. Dítě si na nový způsob získávání informací přivyká, obavy opadávají a přichází radost z úspěchu. Dítě pak nabyté zkušenosti přenáší na nové úkoly i do praktického života. (Zůstane hmat Popelkou?)

„Na terapeutický pobyt pro děti s trizomií 21 jsem jako klinická logopedka jela již po třetí a vždy odjíždím s dobrým pocitem a ujištěním, že něco má opravdu smysl. Pobyt v Chrasticích vždy stojí za to. Děti zde mají terapie každý den (logopedii, ergoterapii, kognitivní trénink, čtení a počítání), a mohou se tak intenzivně věnovat potřebnému tréninku. Jsou zde v krásném, klidném prostředí, kdy si mohou užívat společnosti svých kamarádů při dohledu zkušených asistentů, díky nimž si i rodiče mohou za celý náročný rok odpočinout a načerpat síly na další školní rok.

I pro mě jako logopeda je skvělé vidět, jak děti trénují svoje komunikační dovednosti i ve skupině a v přirozeném prostředí, kde se mohou více otevřít a odvázat, což je náš cíl. V ambulanci, kde se s dětmi setkáváme, takovou možnost nemáme. Moc všem rodinám s dětmi s Downovým syndromem tento pobyt v Jeseníkách doporučuji, za mě je to skvělá kombinace tréninku a odpočinku v krásné přírodě a se skvělou partou, kde si rodiče i děti odpočinou, ale zároveň potrénují to potřebné.“ (Nikola, klinická logopedka)

„Pomáhať ako asistentka na tábore pre rodiny s deťmi s Downovým syndrómom bola krásna a obohacujúca skúsenosť. Počas pobytu som sa naučila, že človek si dokáže vytvoriť pravé a silné priateľstvá kdekoľvek na svete – ak nájde tých správnych ľudí. Už v prvom momente, keď som stretla účastníkov tábora, som cítila tú úžasnú energiu, ktorá z nich vyžaruje. Prijali ma s radosťou a nadšením. Vďaka nim som sa cítila plná pozitívnej energie a ako doma.

Tento tábor vnímam ako priestor plný zázrakov – či už ide o počasie (napriek predpovediam dažďa na celý týždeň pršalo len raz a inak sme mali nádherné počasie), ale hlavne ide o všetkých úžasných ľudí, ktorí sa na tomto mieste zišli. Každý deň bol naplnený príjemnými rozhovormi, hrami a aktivitami. Veľmi som si to užila.

Zistila som, že detičky s Downovým syndrómom sú ako anjeliky. Majú veľké srdcia a prijmú každého človeka s otvorenou náručou. Povedala by som, že ich objatia sú zázračné – keď človeka niečo trápi, ony to vycítia a dajú objatie, vďaka ktorému sa dá na chvíľu zabudnúť na všetky starosti. Také objatie zahreje pri srdci.

Tieto detičky sú zároveň veľmi šikovné a s radosťou skúšajú nové veci. Každé jedno z nich je výnimočné a úžasné, a som nesmierne rada, že som ich mohla spoznať. Som neuveriteľne vďačná za túto skúsenosť a veľmi ďakujem všetkým rodinám, ktoré boli súčasťou pobytu. Ďakujem za všetky príjemné chvíľky a rozhovory.

A hlavne by som chcela poďakovať Radke a Krysztofovi Kliśovým za možnosť zúčastniť sa pobytu a za prijatie do tejto úžasnej komunity. Bol to silný zážitok, na ktorý budem určite s láskou spomínať celý život.“😊(Tatiana, asistentka)

Sportovní aktivity pro děti probíhaly pod vedením asistentů a s pomocí rodičů a sourozenců na svěžím horském vzduchu. Ani pingpongový stůl v herně nezůstával osamělý, jen zřídkakdy nebylo slyšet typické údery pálkami do míčků.

Sportovní klání pro rodiče zaplnilo všechny dny kromě středy. Zvláštní ocenění patří všem rozhodčím, kteří až s chirurgickou přesností vyhodnocovali a svědomitě zapisovali výsledky soutěžících.

Turnaj pro dvojice rodičů v petangu a ve Hře o krále završilo superfinále mezi vítězem a terapeutkami.

Turnaje ve stolním tenisu se účastnili pouze zájemci o toto mistrovské umění. Ačkoliv byl pingpongový favorit od začátku celkem jasný, přesto panovalo mezi fanoušky zdravé napětí, co kdyby…

Novou soutěží byl Trojboj pro dospěláky a sestával ze tří sportovních disciplín: z lukostřelby, z dětské Hry o krále a z pentangu.

Výletní středa patřila nejen malebným Jeseníkům, ale i ověřenému Afrykáriu Wrocław – nejstarší, a zároveň největší polské ZOO.

Díky krásnému počasí jsme mohli tvořit a malovat pod azurovou nebeskou klenbou.

Táborový zpěv, který vyvolával tklivou náladu, doprovázelo několik kytaristů, jimž patří velký dík.

Když jsem na vernisáži KOMPAS Jiřího Šedého poprvé spatřila obrázek s názvem Kvetoucí oheň, velikostí mezi ostatními malý a nenápadně umístěný, přitáhl mne jako magnet: nebeská modř prozářená barevným ohněm. Takto si představuji hořící srdce, ozdobená různobarevnými drobnými poupátky i většími kvítky lásky a vděčnosti. Přesná ilustrace pobytů a setkání s našimi mimořádnými dětmi.